Zloděj naší energie: Cukr

O bílém cukru a jeho špatném vlivu na zdraví jsme toho všichni slyšeli a četli hromady. Pro drtivou většinu z nás je ale jeho úplná absence v jídelníčku úplná utopie. Ať už kvůli tomu, že jsme na jeho chuti závislí, sladké nám chutná, nebo prostě jenom proto, že bílý cukr je nějak skrytě téměř všudypřítomný jako součást mnoha potravin.

Pokaždé, když zákazníkům v obchodě radím, aby se jako součást léčby snažili omezit nebo úplně vyloučit bílý cukr, setkám se se dvěma typy reakcí: s vyděšeným pohledem a větou „To nejde!“ anebo se zkroušeným výrazem a větou „Já vim. Ale to nezvládnu“. Takže výsledek stejný.

Dobrá zpráva pro všechny je, že to jde. Já sama jsem důkaz. Po narození mojí dcery jsem začala trpět na kvasinkové infekce. Protože mě výtoky obtěžovaly stále víc a nějak nechtěly zmizet samy, začala jsem hledat pomoc nejprve u gynekologa. Navrhl mi léčbu antibiotiky, prý na to nic jiného nezabírá. Nechtělo se mi do toho a sáhla raději po bylinkách. Výsledek byl po několika měsících pití čajů a tinktur řekla bych značně neuspokojivý. Byla jsem v té době pořád nesmírně vyčerpaná, mimčo a práce najednou mi dávaly zabrat. Zpětně musím říct, že moje životospráva v té době byla víc než špatná. Energii jsem doplňovala čokoládou a černou kávou. Nic moc. Zpětně se divím, jak je zvláštní, že člověk dokáže naprosto ztratit sebereflexi a schopnost pohledu z jiného úhlu.

Svůj problém jsem se rozhodla zkonzultovat s jedním lékařem, který se věnuje celostní medicíně a se kterým se znám už mraky let. Co mi řekl? „Úplně z jidelníčku vyřaď cukry.“ Moje reakce? „No to jsi se zbláznil.“ řekla jsem. „Hm, tak se dál trap.“ Byla odpověď. Už jsem neříkala nic, pomyslela si něco o šílencích a snažila se na ten minimalistický rozhovor zaapomenout. Ale to se mi nepodařilo a myšlenka začala v hlavě hlodat. Myslím, že hned druhý den jsem se rozhodla dát si to jako výzvu na tři dny. A vydržela jsem. První den únava hrozná, druhý den ještě horší, spala jsem vlastě za chůze. Co se stalo třetí den? Naprostý zlom. Najednou příliv energie. Kdybych tvrdila, že mě mlsná nehonila, kacala bych. Ale většinou to vyřešil banán nebo sušené ovoce. A já se rozhodla pokračovat. Další výzva byla týden, pak čtrnáct dní, pak měsíc. Pak už s tím seknu, říkala jsem si. Jak to dopadlo? Nebyl důvod přestat.

Úplně bez cukru a veškerých dalších sladidel jsem vydržela asi čtyři roky. Včetně Vánoc a všech domácích oslav. Pak jsem na sebe přestala být tolik přísná a přestala hlídat obsahy složení některých potravin a občas si dala kousek hořké čokošky. Taky jsem občas polevila na návštěvě, kde hostitelce moc záleželo na tom, aby se ochutnal její skvělý zákusek. Nebo u mojí maminky na obědě. Nicméně v tomto režimu zůstávám stále. Není to pro mě vůbec obtěžující, prostě se život s minimem cukru stal přirozenou součástí mého života.

Co se změnilo po zdravotní stránce? Kvasinky mě opustily asi po měsíci. Už se nevrátily. Jako vedlejší produkt celé akce bylo to, že jsem si asi po půl roce všimla, že mě přestaly navštěvovat těžké migrény, na které jsem trpěla od svých dvaceti let. Všechny ženy, kterým jsem bezcukrový život doporučila a kterým se podařilo vydržet minimálně měsíc mi potvrdily, že spojitost mezi bolestmi hlavy a cukrem skutečně je. Nevím jak vám, mě benefity převažují.

Rádi byste další důvody, proč to pár dní, týdnů, nebo i let bez cukru zkusit? Tady jsou:

• bílý cukr oslabuje náš imunitní systém, protože blokuje činnost bílých krvinek

• cukr spotřebovává zásoby vitamínu D, který potřebujeme pro správné fungování mozku

• podle některých studií zhoršuje hyperaktivitu dětí ( z vlastní zkušenosti potvrzuji)

• cukr způsobuje závislost

• podle tradiční čínské medicíny cukr vyčerpává slezinu, která řídí naše trávení

• cukr naše těla dělá obtloustlá a nehezká

Jestli jsem vás přesvědčila o vysazení cukříku alespoň přemýšlet, jsem šťastná. Až si bezcukrový život vyzkoušíte, uvidíte, že už se ke starým návykům nebudete chtít vracet.

A ještě pár rad na závěr. Až se rozhodnete pro svůj cukrový detox, nedávejte si na začátku příliš vysoké cíle. Pro začátek je dobré říct si, že vydržím třeba jen dva dny. Je lepší si dobu prodloužit, než být zklamaný z jejího nedodržení. Zařaďte si do jídelníčku přirozeně sladká jídla: sušené ovoce, kaše, ovoce. Mějte připravený hořký bylinkový čaj nebo Zeměžlučovou směs od Dědka Kořenáře pro případ, že by vás honila mlsná. Hořká chuť záhání chutě na sladké.

Budu ráda, když mi napíšete vlastní zkušenosti.

Silvie z Bylinek