Blog

Šumavské bylinné víno se na Šumavě vyrábí již od roku 1897. Je to zázrak, o kterém se toho už hodně napsalo a namluvilo. Já ale nic psát nebudu, protože v tomto rozhovoru se dozvíte vše. Pan Vlček, spolumajitel firmy Mykoprodukta, která Šumavské bylinné vyrábí umí o tomto šumavském léčivém zázraku krásně vyprávět a rozhovor fakt není nuda:-)

Šumavské bylinné si u v eshopu nás můžete objednat tady: https://www.naturius.cz/zbozi/sumavske-bylinne-original-0-7l/

Hezký den 

Silvie z Bylinek

Červená řepa je taková ta kořenová zelenina, kterou si hodně z nás zprotivilo ve školní jídelně. Bohužel. Je to velká škoda, protože řepa je fakt BOŽÍ. Proč? Na naše tělo má nevídané detoxikační účinky, pozitivně ovlivňuje náš kardiovaskulární systém, krvetvorbu a údajně zpomaluje projevy stárnutí. Doufám, že jsem vás dostatečně navnadila.

Pojďme se podívat na trochu teorie o řepě:

Málokdo třeba ví, že tato rudá kráska pochází z oblasti kulinářsky zaslíbené – ze Středomoří. Některá literatura uvádí, že první zmínky o červené řepě jsou až 3000 let staré a pocházejí z Babylonie. Ve starověkém Římě se používala nejen kuchyni, pro Římany byla hlavně lékem.

Podle chemických rozborů obsahuje pigment betain, barvivo betanin, z prvků pak sodík, draslík, vápník, selen a hořčík, stopové prvky cesium a rubidium, z vitamínů pak vitamin C a skupiny vitamínů B.

Když si představíte tu nádhernou tmavě rudou barvu, hned víte, ke které tekutině v našem těle se budou vztahovat léčivé síly ukryté v červené řepě. Ano, je to krev. Již zmíněný pigment betain dokáže bránit kornatění tepen. Barvivo betanin zase umí rozšiřovat věnčité tepny, zpevňovat stěny vlásečnic a zabraňuje jejich ztenčování.

Červená řepa zlepšuje činnost srdce, zpevňuje cévní stěny a zabraňuje kornatění tepen. Mnoho lidí v pokročilém věku mají z tohoto důvodu červenou řepu v jídelníčku nejméně jednou týdně. Vyživuje jim krev, podporuje její obnovu v kostní dřeni a aktivuje tvorbu červených krvinek.

Podobně na řepu přísahají lidé, kteří težce onemocněli a docházejí na chemoterapie. Červená řepa jim pomáhá s detoxikací těla a celkovou rekonvalescencí.

Díky schopnosti červené řepa bojovat s volnými radikály, můžeme říct, že její pravidelná konzumace nám bude zpomalovat stárnutí. Její účinky se projeví nejprve na naší pokožce a vlasech. Díky obsažným karotenoidům jako bonus naše vlasy získají krásný lesk a výraznější barvu.

A jak je to s detoxikačními vlastnostmi řepy? Řepa má výrazné močopudné účinky. Dokáže odvádět přebytečnou vodu z těla, což ocení hlavně lidé trpící otoky. Má také schopnost neutralizace škodlivých látek a jejich odvedení z těla ven. Povzbuzuje činnost jater, žaludku a žlučníku. Bojuje proti zácpě. Při průchodu střevy podporuje jejich činnost, čistí je a zbavuje je jedovatých látek.

Jak červenou řepu užívat? Velmi účinná je týdenní kůra s čerstvě vymačkanou šťávou z červené řepy. Užívá se každý den 100ml. Po týdnu užívání je třeba udělat týdenní pauzu, protože šťavelan vápenatý obsažený v červené řepě by při dlouhodobém užívání mohl způsobit tvorbu ledvinových kamenů.

Další možností je můj oblíbený Betavital. Kromě toho, že v jeho jednom balení se ukrývá 11kg červené řepy ho mám ráda taky proto, že se vyrábí u nás na jihu Čech. Betavital je zahuštěná šťáva z červené řepy, která zvyšuje odolnost organismu, detoxikuje, snižuje cholesterol, snižuje otoky, zpevňuje cévy, chrání játra a zpomaluje procesy stárnutí.  V našem eshopu ho najdete tady: https://www.naturius.cz/zbozi/barekol-betavital-200ml/

Hoďte předsudky za hlavu a zařaďte si řepu do svého jídelníčku. Je zdravá a moc dobrá. 

Hodně zdraví s červenou řepou

Silvie z Bylinek

O bílém cukru a jeho špatném vlivu na zdraví jsme toho všichni slyšeli a četli hromady. Pro drtivou většinu z nás je ale jeho úplná absence v jídelníčku úplná utopie. Ať už kvůli tomu, že jsme na jeho chuti závislí, sladké nám chutná, nebo prostě jenom proto, že bílý cukr je nějak skrytě téměř všudypřítomný jako součást mnoha potravin.

Pokaždé, když zákazníkům v obchodě radím, aby se jako součást léčby snažili omezit nebo úplně vyloučit bílý cukr, setkám se se dvěma typy reakcí: s vyděšeným pohledem a větou „To nejde!“ anebo se zkroušeným výrazem a větou „Já vim. Ale to nezvládnu“. Takže výsledek stejný.

Dobrá zpráva pro všechny je, že to jde. Já sama jsem důkaz. Po narození mojí dcery jsem začala trpět na kvasinkové infekce. Protože mě výtoky obtěžovaly stále víc a nějak nechtěly zmizet samy, začala jsem hledat pomoc nejprve u gynekologa. Navrhl mi léčbu antibiotiky, prý na to nic jiného nezabírá. Nechtělo se mi do toho a sáhla raději po bylinkách. Výsledek byl po několika měsících pití čajů a tinktur řekla bych značně neuspokojivý. Byla jsem v té době pořád nesmírně vyčerpaná, mimčo a práce najednou mi dávaly zabrat. Zpětně musím říct, že moje životospráva v té době byla víc než špatná. Energii jsem doplňovala čokoládou a černou kávou. Nic moc. Zpětně se divím, jak je zvláštní, že člověk dokáže naprosto ztratit sebereflexi a schopnost pohledu z jiného úhlu.

Svůj problém jsem se rozhodla zkonzultovat s jedním lékařem, který se věnuje celostní medicíně a se kterým se znám už mraky let. Co mi řekl? „Úplně z jidelníčku vyřaď cukry.“ Moje reakce? „No to jsi se zbláznil.“ řekla jsem. „Hm, tak se dál trap.“ Byla odpověď. Už jsem neříkala nic, pomyslela si něco o šílencích a snažila se na ten minimalistický rozhovor zaapomenout. Ale to se mi nepodařilo a myšlenka začala v hlavě hlodat. Myslím, že hned druhý den jsem se rozhodla dát si to jako výzvu na tři dny. A vydržela jsem. První den únava hrozná, druhý den ještě horší, spala jsem vlastě za chůze. Co se stalo třetí den? Naprostý zlom. Najednou příliv energie. Kdybych tvrdila, že mě mlsná nehonila, kacala bych. Ale většinou to vyřešil banán nebo sušené ovoce. A já se rozhodla pokračovat. Další výzva byla týden, pak čtrnáct dní, pak měsíc. Pak už s tím seknu, říkala jsem si. Jak to dopadlo? Nebyl důvod přestat.

Úplně bez cukru a veškerých dalších sladidel jsem vydržela asi čtyři roky. Včetně Vánoc a všech domácích oslav. Pak jsem na sebe přestala být tolik přísná a přestala hlídat obsahy složení některých potravin a občas si dala kousek hořké čokošky. Taky jsem občas polevila na návštěvě, kde hostitelce moc záleželo na tom, aby se ochutnal její skvělý zákusek. Nebo u mojí maminky na obědě. Nicméně v tomto režimu zůstávám stále. Není to pro mě vůbec obtěžující, prostě se život s minimem cukru stal přirozenou součástí mého života.

Co se změnilo po zdravotní stránce? Kvasinky mě opustily asi po měsíci. Už se nevrátily. Jako vedlejší produkt celé akce bylo to, že jsem si asi po půl roce všimla, že mě přestaly navštěvovat těžké migrény, na které jsem trpěla od svých dvaceti let. Všechny ženy, kterým jsem bezcukrový život doporučila a kterým se podařilo vydržet minimálně měsíc mi potvrdily, že spojitost mezi bolestmi hlavy a cukrem skutečně je. Nevím jak vám, mě benefity převažují.

Rádi byste další důvody, proč to pár dní, týdnů, nebo i let bez cukru zkusit? Tady jsou:

• bílý cukr oslabuje náš imunitní systém, protože blokuje činnost bílých krvinek

• cukr spotřebovává zásoby vitamínu D, který potřebujeme pro správné fungování mozku

• podle některých studií zhoršuje hyperaktivitu dětí ( z vlastní zkušenosti potvrzuji)

• cukr způsobuje závislost

• podle tradiční čínské medicíny cukr vyčerpává slezinu, která řídí naše trávení

• cukr naše těla dělá obtloustlá a nehezká

Jestli jsem vás přesvědčila o vysazení cukříku alespoň přemýšlet, jsem šťastná. Až si bezcukrový život vyzkoušíte, uvidíte, že už se ke starým návykům nebudete chtít vracet.

A ještě pár rad na závěr. Až se rozhodnete pro svůj cukrový detox, nedávejte si na začátku příliš vysoké cíle. Pro začátek je dobré říct si, že vydržím třeba jen dva dny. Je lepší si dobu prodloužit, než být zklamaný z jejího nedodržení. Zařaďte si do jídelníčku přirozeně sladká jídla: sušené ovoce, kaše, ovoce. Mějte připravený hořký bylinkový čaj nebo Zeměžlučovou směs od Dědka Kořenáře pro případ, že by vás honila mlsná. Hořká chuť záhání chutě na sladké.

Budu ráda, když mi napíšete vlastní zkušenosti.

Silvie z Bylinek

Coriolus je houba, která se používá hlavně v čínské medicíně. V poslední době se z ní stala skoro popstar a někoho, kdo o ní ještě neslyšel byste hledali jak jehlu v kupce sena. 

Coriolus je dřevokazná houba, která nejraději roste na listnatém podnoží. Najdete ji v mírném pásmu, po celé zeměkouli. Naštěstí ji hledat nemusíte. Máme ji. Navíc to, abyste z Coriolu dostali ty správné účinné látky a houbička Vám skutečně pomohla je celkem dřina. Tělo hub je totiž tvořeno chitinem, což je polysacharid podobný celulóze. Aby byl pro Vás stravitelný, je nutné houbu rozemlít na jemný prášek a ten pak extrahovat. Kdybyste si přece jen chtěli pochutnat na vlastnoručně sebraných Coriolech, doporučuje se užívat pouze odvar.

Čínská medicína o této houbě říká, že umí z těla dostat všechno, co do něj nepatří. Také to, že to je "zabiják" virů a bakterií, které se nám v těle chtějí usídlit a škodit.

A proč mít Coriolus doma stále připravený?

1. Hodí se při různých potížích se zažíváním. 

2. První pomoc, když na Vás "něco leze".

3. Má super silné detoxikační účinky.

Pokud byste se chtěli poradit o účincích a užívání, zavolejte. Jsme k dispozici na telefonu 602 873 547.

Je tu Valentýn, svátek, který slavíme až v posledních několika letech a který byl údajně vymyšlený obchodníky, aby zaplnili prostor mezi Vánoci a Velikonocemi. Nevím, jestli je to pravda, ale třeba moje 87letá maminka nad ním opovržlivě kroutí hlavou a sama pro sebe si říká něco o zbytečných vymoženostech dnešní doby.

Mě osobně Valentýn nijak nevadí, naopak, připadá mi jako celkem roztomilá oslava zamilovanosti, ať už se rozhodnete připomenout svoji lásku životnímu partnerovi, přátelům, nebo domácímu mazlíčkovi. Moje dcera mi odmalička vyrábí malá papírová přáníčka, kde mi píše, jak mě má ráda, lepí srdíčka a všechno barví na růžovo. Doufám, že jí to ještě nějaký čas vydrží, i když vím, že jednou si její přáníčka najdou jiného adresáta. A tak se modlím: Panebože, ještě letos...prosím!

Ráda bych tu napsala něco o květině, která k Valentýnu patří: o tulipánu. Není to sice rostlina, která by měla léčivé účinky, ale díky její kráse ji za léčivou pro naši duši můžeme považovat.

První tulipán do Evropy přivezl rakouský velvyslanec v Istanbulu roku 1554. Tulipán ale nepochází z Turecka, jeho původní domovinou je Persie, kde se jeho cibulky pěstují přes 1000 let. V Persii je tulipán symbolem nešťastné lásky, jak o tom vypráví legenda o mladíkovi jménem Shirin a dívce Ferhad, která byla do Shirina zamilovaná. Když se Shirin rozhodl odejít z vesnice, kde oba žili, Ferhad toužebně očekávala jeho návrat. Po dlouhé době, kdy se Shirin nevracel, se nešťastná Ferhad rozhodla jít mladíka hledat. Bloudila pouští, kde ji ostré kameny poranily ruce a nohy. Krev, která z poraněných údů kapala a slzy, které dívka vyplakala se proměnily v rudé tulipány, které vykvétají každé jaro jako připomínka nenaplněné lásky. V Íránu si dodnes zamilovaní dávají na znamení náklonnosti tulipán a také v pohádkách Tisíce a jedné noci se milenci obdarovávají tulipánem.

Ale zpět do Vídně: tam se tulipány brzy staly velmi oblíbenou květinou a rychle se rozšířily do všech dvorských zahrad. Svého šlechtění se dočkaly od francouzského botanika Clusia. Ten byl kolem roku 1580 správcem a zahradníkem v zahradách rakouského císaře. Podařilo se mu vyšlechtit nové druhy tulipánů různých barev, velikostí a tvarů. Během jeho působení na universitě v Leidenu v Nizozemí, představil tyto úchvatné květiny holandským zahradníkům. Holandsko se nakonec ukázalo jako místo s velmi vhodnou půdou a podmínkami pro jejich pěstování.

V sedmnáctém století se ve Francii stalo u žen módou nosit květy tulipánu ve výstřihu. Tento módní prvek se mezi Francouzkami stal natolik populární, že se tulipány začaly prodávat za velmi přehnané ceny. Móda se rychle rozšířila po severní Evropě a obliba i cena tulipánů závratně stoupaly.

K posuzování hodnoty hlíz tulipánů byla nakonec zavedena speciální jednotka: PERIT. Smlouvy o obchodu se uzavíraly v paláci v Bruggách. Palác s názvem Van der Burse se změnil na centrum obchodu nejen s tulipány, ale postupem času i dalšími komoditami. Od jeho názvu pak vznikl název BURZA.

Obchod s cibulkami pokračoval, ale překotná móda postupem času upadala. Nicméně slovo a význam Burza už světu zůstalo, stejně jako tulipány již navždy patří k Holandsku.

Neměli bychom ale zapomenout, že původně je tulipán květinou lásky.

Mějte krásného Valentýna a ať je vaše láska naplněná.

Silvie z Bylinek

Zázračná mišpule pomáhám plicím

Do obchůdku k nám v tomto období přichází hodně zákazníků, které trápí kašel. Drtivá většina z nich si kupuje Mišpulníkový sirup, protože s ním mají už zkušenost a v minulosti jim mnohokrát pomohl. Věhlas Mišpulníkového sirupu se šíří rychle a my se občas bavíme, jaký název se tichou poštou pro něj zase vytvoří. Už jsme si zvykli na Myšpulínový sirup, asi podle kreslené postavičky z komiksu Čtyřlístek, Špulkový sirup, Japonský sirup, Čínský sirup a nedávno to byl Myškový sirup, kde jsme ale si dlouho nedali do souvislostí myšky a mišpuli a dlouho paní, která si pro něj přišla tvrdili, že takový sirup nemáme. Ještěže ta dáma byla vytrvalá a nedala se odbýt. Nakonec jsme se dovtípili.

Mišpulník japonský nepochází z Japonska, ale jeho prapůvodní domovinou je centrální Čína. Odtud byl přivezen do Japonska a vyšlechtěn do dnešní podoby. V přírodě je to malý stromek, který je stálezelený a neopadává. Jeho listy jsou na vrchní části tmavězelené a kožovité, na spodní pak porostlé chloupky. Z mišpulníku se využívají plody – mišpule, což jsou oranžovožluté malvice, které mají sladko-kyselou chuť. V čínské medicíně se syrové mišpule využívají pro posílení růstu kostí a pro podporu tvorby červených krvinek.

Z plodů a dalších bylinek se vyrábí vyhlášený Mišpulníkový sirup, již zmíněný na začátku našeho povídání.

Známá je také marmeláda z mišpulí, která je velmi lahodná.

Co je na zrzavých lidech vyjímečného a proč nás zrzavá barva vlasů tolik přitahuje?

Zrzavá barva vlasů je vyjímečná sama o sobě, protože ji na celém světě disponuje zhruba jen 1,5 procenta populace. Více přírodních zrzků a zrzek najdeme samozřejmě na severu Evropy, kde třeba v Irsku nebo Skotsku se jich vyskytuje kolem 10 procent.

Tato přírodní vyjímečnost majitelům zrzavé kštice v toku času přinesla pár desítek předsudků a pověr, dobrých i zlých. Věřilo se, že rusovlasí lidé mají ostré jazyky a ohnivé povahy. Římané byli přesvědčeni, že rusovlasí germánští bojovníci s rudou kšticí jsou odvážnější a bojovnější než jejich plavovlasí druhové. Možná vycházeli z legendy, že bájný Achileus byl prý také zrzek.

Rusovlásky s velkou oblibou maloval italský renesanční malíř Tizian. Podle něj zůstal barvě název: „Tiziánová“. Sandro Boticelli namaloval krásnou bohyni v obraze Stvoření Venuše taktéž s rusými vlasy, stejně jako Michallangelo svou Evu v Sixtinské kapli. Rusé vlasy byly spojovány nejen s krásou, ale i hříchem.

Faktem zůstáva, že zrzavé ženy jsou pro nás dodnes synonymem nezávislosti, svobody, odvahy, kreativity a také žen, které se dokáží na život dívat z jiných úhlů pohledu. Nevěříte? Vzpomeňte si na nejslavnější svobodomyslnou bytost na světe: Pipi Dlouhou Punčochu. Nebo Princeznu Rebelku, nebo Lolu, která běží o život, nebo Aničku, dceru loupežníka Karaby ….. anebo praštěnou Šebestovou. Že to jsou všechno smyšlené filmové postavy? Všechny představují naši společnou představu o rusovláskách.

Není proto divu, že mnoho žen v současnosti touží po měděné barvě, synonymu vyjímečnosti a jedinečnosti. Naštěstí máme Hennu, barvu, která je čistě přírodní, vlasy neničí a naopak je posiluje. Je prověřená, osvědčená a velmi oblíbená.

Barva Henna se vyrábí z rostliny Henovník bílý, což je rostlina vysoká 2 až 6 metrů. Pochází z tropického a subtropického pásma Afriky a Asie, kde se také pěstuje komerčně. Nejvýznamnějším pěstitelem Henovníku je samozřejmě Indie. Dalšími zeměmi jsou pak Pákistán, Maroko, Írán, Afgánistán a Lybie.

K tomu, aby produkoval dostatečně vysoké množství barviva, Henovník potřebuje k růstu celkem vysoké teploty, uvádí se kolem 35-45 stupňů Celsia. Barviva je nejvíce v listech a řapících které se pak společně zpracovávají.

Listy se po usušení rozemelou na velmi jemný prášek, v němž jsou obsaženy pigmenty. Po promíchání prášku s vodou vzniká směs k barvení nejen vlasů, ale také kůže a nehtů. Málokdo ví, že henna se používá i pro barvení hedvábí a vlny.

Léčebné vlastnosti Henny na naši pokožku nejsou zanedbatelné. Henna pomáhá při mykózách, ekzémech a alergiích. Také při problémech s vlasovou pokožkou, jako jsou lupy nebo seborea. Zpevňuje vlasový tonus a vlasy jsou po jejím ošetření pevnější.

Hennou vás nabarví každá zkušená kadeřnice, ale zvládnete to i samy doma. A ještě jeden typ na závěr: Pokud budete chtít jasnější odstín, přidejte do barvící směsi šťávu z čerstvě vymačkaného citronu.

Švédské kapky jsou již legendárním receptem, který není z dílny paní léčitelky Marie Treben, jak se mnozí mylně domnívají, ale pochází do švédského lékaře dr. Clause Samsta. Některé prameny dokonce jako autora receptu uváději samotného Paracelsa. Ale zpět k panu doktoru Samstovi. Recept na Švédské kapky se našel se v jeho pozůstalosti a doktor Samst je údajně užíval celý život. Zemřel ve 104 letech po pádu z koně.

Švédské kapky jsou směsí 10 bylin a jedenácté složky 'Theriaku', které se společně macerují v alkoholu. Směs je nutné každý den protřepávat, jednak kvůli vylučování účinných látek a také kvůli dynamizaci směsi. Marie Treben uvádí, že bylinky můžou zůstat v lahvi 6 týdnů i déle. Je zvláštní, že doba macerování není přesně stanovena, zřejmě se počítá s jistou dávkou intuice, kterou každý, kdo si bude Švédské kapky vyrábět má. Nicméně dobou ležení prý získává směs na účinnosti.

Další trochu záhadnou složkou Švédských kapek je Theriak. Theriak je směs bylin, olejů, pryskyřic, a minerálů. Zcela prapůvodně to byl přípravek, který měl sloužit jako protijed a dále jako všelék na různé nemoci. První recept na jeho výrobu byl písemně zaznamenán v prvním století našeho letopočtu Řeky. Není zcela jasné, odkud receptura přesně pochází a kdo byl její prvním autorem. Jisté je, že fungovala a díky Hedvábné stezce se Theriak rozšířil až do Asie.

Receptura se v průběhu času měnila. Kvůli dostupnosti surovin i kvůli nutnosti reagovat na aktuální potřeby v léčbě nemocí byl recept upravován a vzniklo tak více druhů Theriaku, většinou pojmenovaných podle oblastí výroby. Na středním východě byl Theriak znám jako Tyriaq, ve středověké Evropě byl nejznámnějším Theriakem benátský Venice Treacle.

Výroba Theriaku podléhala přísné kontrole, trvala měsíce a následně roky, než směs uzrála. Lékař Galén, který se ve svém díle Theriaku věnoval celou knihou uvádí, že Theriak má nejlepší účinnost až po 6 letech zrání a svoji účinnost si udržuje 40 let. V době renesance se zejména v Itálii výroba Theriaku stala oficiálním obřadem, ovšem s tím, že přesnou recepturu znalo jen malé množství zasvěcených lékárníků.

S Theriakem se obchodovalo po celé Evropě, dovážel se například do Londýna, kde byl známý jako Benátský Melasa.

Receptura účinného Benátského Theriaku byla benátčany prodána až roku 1884. Do té doby byl tento recept tajný a předával se jen v úzkých kruzích benátských lékárníků. Obsahuje 64 složek, většinou bylin, evropských i orientálních. Důležitou složkou jsou i minerály, konkrétně Arménská hlína, nebo Bitumen, což je velmi viskozní složka ropy, která svojí konzistencí připomíná asfalt a její přirozená naleziště jsou např.v Mrtvém moři. Všechny složky jsou při přípravě rozdrceny, zredukovány a smíchány na hustou a lepivou směs.

V současnosti se již s Theriakem neobchoduje, je pouze složkou některých přárodních léčivých preparátů, např. Švédských kapek. Ne všichni výrobci ho ale přidávají, v současnosti je trhu mnoho výrobců, kteří pod názvem Švédské kapky prodávají směs, která původní recepturu připomíná jen hodně vzdáleně. Kapky, které najdete na našich stránkách jsou vyrobeny přesně tak, jak mají být a obsahují to, co je v původní receptuře. Rakouský výrobce si velmi zakládá na obsahu i technologii výroby a vy tak máte jistotu, že se Vám do rukou dostává skutečná kvalita.

29. ledna nám začal čínský nový rok, tentokrát ve znamení dřevěného hada. Potrvá do 16. února 2026.

Had symbolizuje jinovou stránku prvku dřeva. Je schopen rozlámat jakékoliv bariéry a jeho základní charakteristiky jsou smělost, dravost a odvaha riskovat. Hadí moudrost vytváří příležitost osobám, které dovedou činit základní rozhodnutí překonávat překážky a dokáží měnit stav věcí. Po pohromách a ztrátách roku Draka, které budou pokračovat formou politických skandálů a extremismu, dojde k odhalování dalších významných utajených informací. Lze očekávat nové objevy a vynálezy. Had v prostředí prvku dřeva vyvolává větší napětí, kritičnost a vzrušení. Rok přeje módě, umění, divadlu a filmu. Není však vhodný pro investice a riskování v oblasti financí. Orgánem dřeva jsou játra a žlučník. Omezte tučná jídla a alkohol a ovládejte svůj hněv.

Tento horoskop sestavil Dr. Andrew Urbiš

Přeji Vám, aby Váš rok dřevěného hada byl šťastný, úspěšný a plný hojnosti.

Silvie z Bylinek